pátek 31. července 2015

Jak to pokračuje na Moravě

Katastrofický scénář spočívající v celodenním depresivním polehávání se nekoná! ((: Jen někdy je líp, někdy je hůř, samozřejmě. Nejhorší byla středa (to jsem opravdu zvažovala, jestli by pro mě nebylo lepší zůstat celý den v pokoji), naopak třeba během čtvrtka jsem si po delší době zase připadala úplně v normě. Jinak se mi tu pořád moc líbí... pro život asi vždycky budu chtít velkoměsto, ale na dovolenou jsou Beskydy (a ostatně všechny hory v ČR) perfektní.

Léky aktuálně beru osm dnů a obešlo se to zatím bez nejmenších problémů. Léčebný účinek zatím těžko můžu pozorovat - prý nástup účinků většinou trvá tak 2-4 týdny - ale není mi po nich nijak zle, a to je zatím hlavní. Jediné co, tak jsem poznala, že Valproát se opravdu špatně snáší s alkoholem - hned první den užívání léků jsem večer chytla na pár hodin krásnou mánii, tak jsem šla ven (s rekordním tempem nachystání se a v naprosto rekordním čase chůze na Národní třídu ((: ), dostala jsem chuť na alkohol, a tak jsem si ho chytře dala... a po ulehnutí do postele jsem měla vyloženě příjemné halucinace, jak se přede mnou vlní skříně, podlaha, záclony atd., jako by to bylo někde na lodi v bouři. :D A to jsem měla sotva jedno pivo. Takže kombinaci alkohol + stabilizátor vřele nedoporučuji - opravdu se o tom v příbalových letácích nepíše proto, aby tam nebylo moc volného místa. ((: Ale pro mě je to spíš dobře - jak v depresivních, tak v manických stavech jsem vždycky měla tendence to do sebe někdy neskutečně klopit, tak teď aspoň mám jednoznačnou zábranu, proč to nedělat - opravdu nemám touhu zažívat pravidelné pokojové vlnobití. ((:

Teď se nějak tak snažím dát život zase dohromady - v průběhu července se toho opravdu hodně podělalo. Snažím se dělat něco produktivního, kreativního, číst knihy (Dostojevský zase a znovu ♥), ale i se třeba odreagovávat nad superhry.cz nad vším tím, co jsem hrávala v jedenácti letech. :D Se vztahy to bude horší, na to jsem nikdy nebyla moc dobrá. Každopádně u mě ta špatná období vždycky mají výhodu v tom, že mi dodají nové nápady. Začíná se zdát, že po sto letech, co jsem nenapsala žádný pokus o rádoby uměleckou literaturu, mě konečně zase nějaké náměty napadají. Bohužel pár věcí, které mi přišly do příběhů úplně krásné, jsem viděla v posledních dnech ve svých snech, ale podařilo se mi je v podstatě kompletně zapomenout. :D Ale už jsem určitě blízko! ((: