pátek 24. července 2015

Nic není perfektní ((:

Vlastně si v mnoha ohledech nemám na co stěžovat. Mám střechu nad hlavou, mám co jíst. Moje rodina je naprosto skvělá a vždycky mě maximálně podporovala, a kromě ní mám okolo sebe i pár skvělých lidí, kterým vím, že můžu naprosto věřit. Tělo mi taky slouží dost dobře - asi tak největší problém, který mám, jsou bolesti zad od lehce esíčkovitě zohýbané páteře z nekonečných nocí u knih a počítače... neboli absolutně nic, co by stálo za řeč. ((: Ve škole taky vesměs bez problému - mám to štěstí, že dobře zvládám jak matiku a fyziku, tak i jazyky, navíc jsem typ, který vzdělávání i baví, a mám obrovskou motivaci se posouvat dál a dál. Celkově mám spoustu různorodých zájmů, ze kterých mám nekonečnou radost. Aktuálně jsem přijatá na VŠ na fakultu a obor, na které jsem delší dobu chtěla ze všech nejvíc, a spolupracuji na dost zajímavém projektu v jednom z ústavů Akademie věd. Bohužel, asi by to všechno bylo až moc dokonalé, kdyby se to něčím nepokazilo, a tak mi vesmír trochu udělal čáru přes rozpočet tím, že mě "obdařil! bipolární afektivní poruchou, neboli BAP, neboli bipolárkou, neboli maniodepresí... ať si tomu říká kdo chce jak chce, prostě rapidními změnami nálad, aniž by k takovým změnám byl zjevný podnět. Diagnózou, která mi v životě dost značně zkomplikovala vztahy s ostatními a spoustu plánů a v mnoha chvílích mi sebrala veškerou energii, motivaci cokoli dělat a radost ze všech věcí, které jinak mám ráda.

Moje problémy s náladami se táhly přibližně pět let, než jsem je konečně začala řešit. Jak mi BAP postupovala napříč časem a co konkrétně se mi dělo v depresích a mániích rozvedu podrobněji v dalších článcích, každopádně už tady asi můžu napsat, že myslet si, že to bude samo od sebe brzy lepší, byl jeden z největších omylů, jakých jsem se kdy dopustila.

Že bych si mohla založit blog věnovaný z velké části svojí poruše mě napadlo v průběhu letošního července, kdy u mě došlo k dost významnému zhoršení. Tehdy jsem konečně dospěla k tomu, že návštěva psychiatra bude nevyhnutelná, pokud nechci za pár let mít život v naprostých troskách, a tak jsem se začala zajímat o to, kterého lékaře bych mohla zkusit kontaktovat. Nakonec jsem se domluvila s naprosto skvělým sympatickým MUDr. Jaroslavem Vaňkem s opravdu dlouhou praxí v psychiatrii, který mě přijal na první návštěvu hned pár dní po tom, co si přečetl můj mail. Je to opravdu velmi krátká doba, co jsem u něho byla - 24. července dopoledne. Až do poslední chvíle jsem nějak doufala, že se s tou BAP mýlím, že mám něco méně závažného typu hraniční poruchy osobnosti nebo cyklotymie, ale bohužel, pan doktor mi po našem rozhovoru potvrdil BAP. To byl poslední krok, který mě utvrdil v tom, že s takovým blogem mám začít - nechtěla jsem nic zakládat ještě před tím, než budu mít jasně stanovenou diagnózu... což teď už mám. Svou první návštěvu psychiatra také ještě rozvedu v jiném článku - myslím, že by to mohlo být užitečné pro všechny, kdo se na takovou návštěvu sami chystají. ((:

Hlavní důvody, proč jsem se rozhodla tenhle blog založit, jsou asi takové:
  • Dělám to pro všechny, kdo si myslí, že možná taky mají BAP (nebo i jinou psychiatrickou diagnózu) a zatím se ke konzultaci s odborníkem jen odhodlávají. Chtěla bych se pokusit je do takového kroku trochu popostrčit, protože BAP (a leckterá jiná choroba) opravdu sama od sebe lepší nebude, a čím dřív člověk ví, na čem je, tím líp pro něj a pro jeho prognózu. Plus snad bude trochu povzbudivé to vědomí, že v tom nejsou sami - sice bych si sama strašně přála, aby BAP nikdo jiný nemusel řešit, ale vím, že ta porucha na světě byla, je a bude, a tak mě dokázalo vždycky aspoň malinko uklidnit to vědomí, že i někdo jiný dobře ví, jaké takové pořádné změny nálad vlastně jsou. V tomhle směru by můj blog snad mohl být užitečný i pro některé ty, kteří se na psychiatrii léčí už třeba celé roky.
  • Psychické nemoci bohužel pořád jsou pro většinu lidí docela tabu, a osobně k tomu nevidím důvod, když nemoci těla tabu dávno nejsou. O psychické nemoci se málo mluví, a tak o ní málokdo má představu odpovídající realitě. Zrovna BAP bez genetických předpokladů ani nemůže vzniknout, takže obzvlášť u ní není důvod dělat z ní nějakou zvláštní kategorii naprosto odlišnou od nemocí neurologických, kardiologických, endokrinologických... A pokud se někdo chce o psychických nemocech dozvědět víc, určitě mu lepší představu udělá stránka někoho, kdo si tím prochází, než výčet příznaků na lékařských stránkách. Myslím, že je opravdu nutné, aby se lidé ohledně psychiatrie trochu víc vzdělávali, protože neporozumění člověku v klinické depresi nebo třeba se schizofrenií může nemocnému opravdu hodně ubližovat a u mnoha psychicky nemocných lidí to byla poslední kapka v jejich rozhodnutí ukončit život.
  • Nejdůležitější jsou první dva důvody, ale částečně jde v tomhle blogu i o mojí vlastní "terapii". Leckdo v životě poznal, že mluvit o svých problémech mu přineslo určitou úlevu, poznala jsem to i já. Ale tohle je vážně spíš druhořadý důvod - pro terapii by mohlo sloužit i psaní do soukromého deníčku nebo povídání si s kamarády a nemusela bych mít žádný veřejný blog. ((:
Proč jsem tenhle blog rozhodně nezakládala je nějaká potřeba, aby mě někdo litoval, nebo potřeba se zviditelňovat. Naopak, lítost je jedna z posledních věcí, o které v životě stojím, protože jsem se sebou myslím dost smířená, plus vím, že osud si na nějakou spravedlnost nebo nespravedlnost vůbec nehraje, roli má spíš náhoda, a já jsem díky náhodě holt schytala nemoc, kterou má v populaci každý stý až dvoustý. A zviditelňování... na to jsem přece jen moc introvert a mám až příliš ráda svůj klid. (;

Co se týče konkrétního obsahu, samozřejmě z velké části bych chtěla psát o BAP - co to vlastně je, jak u mě probíhala a probíhá, jak probíhá léčba, něco pro rodiny a přátelé nemocných... Ale nejenom to. Jakkoli tahle porucha ovlivnila můj život docela významně, pořád si připadám jako celkem normální člověk, který se věnuje různým věcem a má spoustu svých zážitků a cílů - rozhodně se nevidím jako nebohá nemocná chudinka, jejíž život psychiatrickou diagnózou skončil. :D Proto se tu dají čekat i čistě osobní články, které s BAP nebudou mít nic moc společného. A je docela pravděpodobné, že jednou budou i významně převažovat - pokud na mě bude léčba dobře zabírat. ((: