neděle 26. července 2015

Poprvé u psychiatra... první oficiálně bipolární den ((: (24.7.2015)

To hlavní, co mě přimělo k tomu řešit svoje psychické problémy zrovna nyní, bylo - nepříliš překvapivě - zhoršení stavu. Jak jsem napsala už v úvodním článku, na průběh svojí nemoci se chci zaměřit ještě v článku úplně samostatném, ale ve zkratce o poslední době: Teď v maturitním ročníku jsem měla naprosto minimální potíže - nic víc než občasný týden nebo dva v lehce depresivní nebo lehce euforické náladě. Vypadalo to, že moje změny nálad přece jen byly něco souvisejícího s dospíváním a že už asi budu mít klid, ale bohužel to byl spíš takový delší klid před bouří - v červnu a první červencové dny asi dvoutýdenní znaky, že se něco blíží, a v červenci mi přišla fáze s průběhem ultrarychlého cyklování až smíšené fáze s převahou depresivních příznaků. Hned první den, kdy mi nálady opět začaly lítat, jsem měla tak těžkou depresi, že jsem to nezažila snad nikdy předtím. Byl to pokles energie, vůle a motivace tak blízko úplné nule, že jsem nebyla za celý den pořádně schopná ničeho jiného než ležet nebo sedět opřená a hrozně mě vyčerpávalo i dojít si na záchod nebo pro vodu. Žaludek sevřený tak, že jsem do něj několik dnů nemohla dostat skoro nic. Dostala jsem se tenhle měsíc až na docela děsivých 47 kilo při 173 cm.

Jak jsem už taky už uvedla, dohodnutá na své návštěvě jsem byla s MUDr. Jaroslavem Vaňkem. Dorazit jsem měla na desátou, což při mém zvyku chodit spát okolo páté ranní není ideální ((: , ale vstala jsem kupodivu celkem bez problému. Po probuzení jsem byla opět v depresi, ale spíš v lehké - deprese v poslední době mívám nejsilnější odpoledne - takže dorazit na místo mi nedělalo nijak velký problém.

Na první návštěvu psychiatra jsem se na jednu stranu opravdu neskutečně těšila, protože jsem v ní viděla počátek vysvobození z toho mého bludného kruhu, ale samozřejmě jsem se toho i trochu obávala. Nakonec ale musím říct, že vůbec nebylo čeho, a naprosto upřímně doporučuji k psychiatrovi jít každému, kdo cítí, že má nějaké větší psychické problémy. Pokud zrovna neschytáte psychiatra, který tu práci dělá jen proto, že na ni má kvalifikaci, a jinak se o pacienty vůbec nezajímá, myslím, že z toho budete mít jednoznačně pozitivní dojmy. A tomu, že se dostanete do rukou někomu necitlivému, se dá zamezit úplně jednoduchým vyhledáním hodnocení lékařů. ((:

Každého, kdo se na první návštěvu psychiatra teprve chystá, určitě zajímá, jak to bude probíhat. Takže, nejdřív jsem dostala takové základní obecné otázky typu
  • jestli mám dobré vztahy s rodiči, věk rodičů, co dělají za práci, jestli se někdo v rodině léčil nebo léčí s psychiatrickým onemocněním a popř. s jakým
  • jestli mám přítele a popř. jestli vztah funguje
  • co jsem studovala / studuji / budu studovat a jak mi to jde
  • jaké mám zájmy
  • úrazy, operace, dlouhodobá onemocnění...
  • pokud jste žena, tak se psychiatr zeptá i na antikoncepci a menstruaci
  • jestli kouřím, piju alkohol nebo užívám jiné drogy
To by mělo být víceméně všechno - takže asi nic, co by někoho překvapilo. ((:

Další otázky se odvíjí samozřejmě až od toho, s jakým problémem konkrétně přijdete. Protože mě k vyhledání psychiatra vedly změny nálad, dostávala jsem otázky typu
  • od kdy takové problémy mám
  • jestli ty změny mám kvůli životním událostem, nebo bez jednoznačného podnětu
  • jak konkrétněji ty protipóly vypadají - jestli jsou někdy tak silné, aby mi to dělalo problémy ve vztazích a každodenním životě
  • jak dlouho trvá každý z protipólů a jak rychle se střídají, jestli ten přechod bývá plynulý nebo náhle z extrému do extrému
  • jak na to reagovalo moje okolí, moji blízcí - jestli po mně chtěli, abych navštívila psychiatra
Takže asi taky nic překvapujícího. ((:

Jak jsem tak poslouchala svoje odpovědi... upřímně jsem čím dál tím víc ztrácela naději, že bych mohla mít něco míň závažného než BAP, spíš jsem si přišla jako nějaký ilustrační příklad pacienta s BAP, vypadlý z učebnice psychiatrie. :D A opravdu - pan doktor si se mnou asi opravdu moc lámat hlavu nemusel a řekl mi rovnou, že to odpovídá bipolární poruše. Dohodl si se mnou další návštěvu 3. srpna a do té doby mi dal léky - stabilizátory nálady (konkrétně Valproát) a k tomu antidepresiva (Sertralin). Při další návštěvě nejspíš přijde řeč i na psychoterapie.

Celkově byla návštěva psychiatra opravdu celkem příjemná. Vážně se není čeho bát, probíhalo to spíš formou přátelského rozhovoru o životě... a ještě díky tomu člověk ví, na čem je, a co dělat, aby na tom snad brzy byl líp. ((: