neděle 9. srpna 2015

Co je to ta mánie a proč není tak skvělá, jak se zdá

Dnes bych chtěla trochu přiblížit, jak jsou manické epizody sice v dané době neskutečně super, ale že to zdaleka není tak jednostranné a má to i dost výrazná úskalí. Hypománie a mánie si sice mnohdy opravdu užívám (což je z posledních několika příspěvků asi dobře znát ;D ), ale přinesly mi do života už tolik problémů, že bych si upřímně přála už nikdy od nikoho neslyšet takovou blbost, jako že mít jako součást života manické epizody přece musí být naprosto perfektní. Maniodeprese má ještě o pár procent větší sebevražednost než "čistá" deprese - a opravdu to není náhodou, vlastně to naprosto dává smysl. Ale k tomu se ještě dostanu podrobněji.

Jaké to je být v mánii už asi bylo dobře patrné z mých článků za poslední dobu. Většinou je to nádhera. Člověk má spoustu energie, takže toho hodně stíhá, rád poznává, a tak si odnáší spoustu skvělých zážitků, a zároveň má minimální potřebu spánku. Celý svět je nějak hezčí, barevnější, možnosti vypadají nekonečně, člověk má pocit, že všechno zvládne a nic pro něj není dost velký problém. Do mysli přichází spousta nápadů (ač samozřejmě některé lepší, některé podstatně horší ;D ) - někdy je to taková smršť, že i sám maniak má trochu problém je všechny stíhat. I když dotyčný třeba je "za běžných okolností" výrazně uzavřený, tak s příchodem mánie zaručeně přehluší všechny vyhlášené baviče. ((: V mániích se mi chce běhat, skákat, zpívat, brečet štěstím, jak se cítím skvěle...

Osobně jsem i přes všechny problémy vlastně hrozně ráda, že jsem mánie zažila, protože mi to umožnilo vidět svět z úplně jiné perspektivy, ke které se většině lidí nikdy nepovede získat přístup. Teď už ale můžu pozvolna přejít k negativům mánie - zdaleka ne vždycky každý bipolárník má manickou epizodu takhle růžovou. Někdy může manická epizoda proběhnout i tak, že člověk sice cítí víc energie a je zrychlený, ale je spíš permanentně podrážděný až agresivní než euforický. Osobně jsem to tedy na vlastní kůži nikdy nezažila a celkově se setkávám s tím, že spolutrpícím bývá v mániích spíš skvěle, nicméně stává se to. Různí lidé zažívají mánie v různé podobě s rozdílně výraznými příznaky.

Kdybych měla bodově shrnout negativa, která se týkají mánie obecně:
  • Lidé v mániích mají tendence dost riskovat. Týká se to třeba vlastního zdraví  (sama se divím, že jsem si v mánii vždycky maximálně udělala pár modřin, ne zlomenin) až i života - člověk je zrychlený, všechno okolo něj je zrychlené, takže pro něj i jeho okolí může být dost nebezpečné v takovou chvíli třeba sednout do auta.
  • S riskováním souvisí problémy s penězi. Člověk je v mánii hodně spontánní a lehkovážný, snadno se pro věci nadchne, a tak často utratí všechny svoje peníze během pár dnů, často se i zadluží, někdo i statisícovými nebo milionovými částkami, které absolutně není schopen splácet - a samozřejmě většinou utratí peníze za věci, které vlastně vůbec nepotřebuje. Sama jsem docela šetřivý typ, takže si většinou nekoupím skoro nic za celý rok, ale když přijde mánie, tak z toho velkou část roztočím během pár dnů. ((:
  • Ukvapená, mnohdy velká rozhodnutí. Maniak může třeba přerušit studium a dát výpověď v práci s tím, že se chce odstěhovat někam do hlubokých lesů, a pak mu mánie odezní a zbydou mu tak maximálně oči pro pláč.
  • Spousta lidí je v mániích promiskuitní, což je zaprvé opět riziko zdravotní, zadruhé samozřejmě riziko nechtěného těhotenství s někým, koho třeba ani neznáte, zatřetí to opravdu neprospívá vztahům.
  • Vztahy jsou u bipolárních lidí celkově trochu smutná kapitola. :D Člověk v mánii si nemusí vztah zničit ani tak tím, že by partnera nadesetkrát podvedl - sama jsem vždycky měla problém spíš s tím, že jak mi přišla mánie, často mi vadilo, že mě vztah "svazuje", přišlo mi nudné, že jsem pořád s jedním člověkem, ten člověk sám mi přišel nudný, protože nebyl v mánii, obracela jsem se zády ke všemu zažitému a chtěla vidět něco nového a neokoukaného... Samozřejmě teď vím, že právě to byly nejhorší chyby mého života, které se těžko vrací zpátky. Jak jsem řekla, různí lidé zažívají mánii různě - a tak pro někoho je největším problémem třeba utrácení, pro někoho riskování zdraví, pro mě rozhodně vztahy.
  • Ještě co se vztahů týče - i pro druhé lidi může být hodně obtížné vydržet s člověkem v mánii. Má energie a nápadů tolik (a některé nápady jsou tak blbé), že to musí být neskutečně otravné, a místy lituji všechny, kdo se mnou některé chvíle prožili. A najít partnera, který s člověkem s manickými epizodami vydrží celý život, aniž by z toho sám skončil v blázinci, to je teprve oříšek. ((: Zaprvé je maniak otravný pro všechny, kdo nejsou také v mánii, zadruhé se o něj blízcí bojí, že si omylem nějak ublíží.
  • Maniak si kolikrát dělá pěknou ostudu tím, jaké krávoviny realizuje okamžitě po tom, co ho napadnou. Celkově člověk dělá spoustu věcí, kterých pak lituje - celkem typické jsou třeba experimenty se vzhledem, v mém případě třeba spontánně si vyholit asi třetinu vlasů původně dlouhých do pasu :D , v ještě o něco horším případě si člověk třeba nechá udělat nějakou naprosto příšernou kérku (tedy něco, co v podstatě je na celý život).
  • Velká kapitola je i alkohol a drogy. V depresi lidé často jen polehávají a nějaké drogy je vůbec nezajímají, ale v mánii není nic dost rychlé a nic není dost silný zážitek na to, aby to nemohlo být ještě lepší, takže se přirozeně často sahá po všem dostupném. Z bipolárních lidí, které znám, má větší nebo menší problém tohohle typu snad každý, v mániích obzvlášť. Já mám celá léta dost nezdravý vztah k alkoholu, jinak třeba první člověk, kterého jsem s bipolární poruchou poznala, se několikrát léčil ze závislosti na heroinu.
  • Leckdo se v manické podrážděnosti nebo nadměrné podnikavosti dostane samozřejmě také do problémů se zákonem. Může to být kvůli ledasčemu, od rvaček až po nějaký nelegální obchod.
  • V mániích je opravdu problém v klidu posedět a soustředit se na jednu věc, myšlenky tečou všemi směry, člověk má v těle takové zvláštní třesavé napětí... což není moc dobré, když člověk chce studovat nebo pracovat.
Když to shrnu: mánie je až moc krásná na to, aby její krásy nebyly rovnoměrně vykompenzovány opravdu velkými problémy. Maniodepresivního člověka ničí deprese tím, že je mu při ní prostě neskutečně špatně, a mánie zase tím, že si při ní nadělá problémy finanční, sociální a třeba i se zdravím a zákonem, takže často je v tak hrozné situaci, že vůbec nemá chuť dál žít. Manické stavy sice přinášejí v danou chvíli hodně radosti, ale spoustu životů už jistě také kompletně zničily. Jsou věci, ve kterých je mánie mnohem horší než deprese.