čtvrtek 6. srpna 2015

Nejdřív si dáš sushi, potom skončíš v koši

Mánie jsou podstatně zajímavější na to o nich psát než deprese. Deprese jsou dobré maximálně k tomu, že si člověk uvědomí, že psychická pohoda opravdu není samozřejmost, kdežto mánie jsou vyloženě zábava. Člověk při nich někdy napáchá dost škody a jeho blízcí okolo něj se za něho v tu chvíli musí dost stydět, ale aspoň je na co vzpomínat.

Jak už jsem naznačila v předchozích článcích, teď jsem zrovna v období, kdy se mi deprese a mánie střídají docela rychle. Předvčerejšek vůbec nestojí za řeč - to byla čistá depka, místy taková, že jsem se nějakou dobu ani nebyla schopná zvednout z postele, protože to prostě nešlo. Včerejšek už byl o mnoho lepší - většina dne taková normální, takže jsem četla, poslouchala hudbu, psala si s kamarády... ale večer mi začal v hlavě přímo ohňostroj.

Večer jsem chytla nadmíru euforickou náladu, takže jsem měla neovladatelnou myšlenku někam vypadnout, a tak jsem se dohodla s jedním z mých nejlepších přátel. Začalo to celkem normálně - zašli jsme do asijské restaurace, kde jsem si dala zeleninovou polévku a avokádové sushi. Sice jsem při tom byla poněkud ukecaná, místy asi hlasitá a všechno mi přišlo jako vrchol humoru, ale to by se ještě dalo překousnout. Pak jsme zamířili do Hells Bells, kde jsem si ale dala jen jedno pivo a šli jsme zase pryč - mě osobně to tam moc nebavilo, víc se mi líbila představa pobíhat v centru po ulicích, tam přece jen je lepší uplatnění přebytku energie, nápadů a touhy dělat šílené věci. Že jsem měla tendence místy pobíhat a skákat a že jsem celkově byla zrychlená ani zmiňovat nemusím, to už je taková moje klasika... horší je, že jsem měla nápady jako lézt po sochách, sedat si do koše (celkově jsem byla v dobrých deseti, možná i víc :D ) a na popelnice, lehnout si doprostřed Staroměstského náměstí, a všechno mi to v tu chvíli přišlo jako nejskvělejší nápad na světě a neskutečně jsem se u toho bavila. Teď, když jsem už zase zklidněná, nechápu, jak mě tyhle věci mohly napadat a opravdu mi to připadat jako dobrý nápad, protože zdůrazňuji, že jsem nebyla ožralá :D - měla jsem za celý večer dvě piva, necítila jsem se skoro vůbec opile. Ani s léky mi to nijak špatně neúčinkovalo... takhle to prostě vypadá, když se mánie vydaří. Někdo kvůli tomu bere drogy, já to občas mám zadarmo - fajn, ne? ((:

Asi úplně nejdivnější věc večera ale bylo to, že jsem si po letech dokonale spokojeného vegetariánství dala maso. Kamarád si koupil ve stánku klobásu s hořčicí, a já jsem k němu úplně impulzivně přišla a kus jí ukousla. Neptejte se mě proč - pro mě je to nejnepochopitelnější věc z celého večera, prostě jsem to v tu chvíli tak chtěla, přestože jinak mi život bez masa naprosto vyhovuje. Nijak toho nelituji, vlastně to vůbec neřeším, ale u bezmasého života každopádně mám v plánu zůstat. ((:

Celkem typická pro mánie je taky velká chuť pořizovat si nové věci... Takže to vypadá, že už mám zaslaný návrh na tašku a poslané peníze. ((:

Tady máte jednu fotku, která asi vystihuje vše:


No, jednou za čas je to příjemné, ale upřímně, docela se bojím, že jednou si v těhle stavech nadělám takové problémy, že se z nich už nevyhrabu. :D Navíc mi to opravdu bohatě stačí jednou za čas - radši bych život strávila vzděláváním se a vlastní tvorbou, než lezením po všech záhadných objektech Prahy, na které se vlézt dá. :))