neděle 16. srpna 2015

Proč má blázen chodit k psychiatrovi

Už to je skoro měsíc, co jsem zahájila svojí léčbu na psychiatrii - takže uplynula doba, za kterou už je podle všemožných záhadných tabulek se statistikami vliv stabilizátorů patrný na naprosté většině pacientů léčících se s BAP. A jsem nekonečně ráda, že patřím mezi ty, kterým to opravdu změnilo život a cítí se mnohem líp - kombinace léků s tím, že o tom přemýšlím a mluvím o tom (ať už tady na blogu, nebo v soukromém psaném deníku, který si vedu už celá léta, nebo s přáteli... a vlastně kýmkoli, kdo o to projeví zájem), asi udělala svoje.

Celé roky mi dělalo problém hlavně mít ráda sebe a svoje okolí, a teď každý den víc a víc docházím k tomu, že já sice nejsem dokonalá, ale mám spoustu pozitiv a můžu toho světu snad ještě dost nabídnout, že lidé okolo mě nejsou dokonalí, ale také mají spoustu pozitiv a můžou toho hodně nabídnout (a hlavně že si každý prošel a prochází svým vlastním druhem pekla, od čehož se odvíjí spousta věcí v jeho jednání), že svět není dokonalý, ale je na něm leccos nádherného, pro co stojí za to žít... a to jsou asi věci, kterých by si zdravý člověk měl být vědom. Musím říct, že když člověk přestane být v neustálém koloběhu depresí a mánií, je na světe opravdu hezky. ((:

Bylo by hodně naivní myslet si, že teď mám vyhráno - BAP je diagnóza na celý život. Pokud nebudu chtít pěkně rychle být zase tam, kde jsem byla, budu odkázaná na to chodit v podstatě celoživotně k psychiatrovi. Je samozřejmě možné i to, že teď jen mám pár dobrých dnů a zase se to podělá... kdo ví. Ale teď to vypadá, že mám na kontě první malinkou výhru, která by rozhodně byla pořádně vzdálená, kdybych se sebou nezačala konečně něco dělat. A vy, kdo máte psychické problémy, které zatím neřešíte a z nějakého důvodu to pořád odkládáte, můžete to první maličké vítězství v běhu na dlouhou trať mít brzy na kontě také - jen se to bohužel neudělá samo. ((: