sobota 26. září 2015

Kdopak by se léků bál

Nemohla jsem si nevšimnout, že spousta lidí odkládá návštěvu psychiatra navštívit kvůli strachu, že dostanou léky, které je sice změní, ale rozhodně ne k lepšímu, a že celkově mezi lidmi nějak tak přetrvává dojem, že prášky na hlavu jsou dost spolehlivý způsob, jak si nechat vymýt mozek. Obava, co se mnou léčba udělá, byla před zahájením mé vlastní léčby problém, který jsem řešila i já, ale teď dobře vidím, jak zbytečná byla.

Na úvod bych tedy ještě chtěla poznamenat, že je mi naprosto jasné, že ne vždycky u každého psychiatrického pacienta to s farmakoterapií dopadne tak růžově. Je to problém hlavně zaprvé výrazně tlumivých léků typu antipsychotik a některých silných sedativ a zadruhé velkých dávek léků pro pacienty v závažném stavu. Vůbec nechci zlehčovat potíže těch, kdo po psychofarmacích měli výrazné nežádoucí účinky, v tomto článku chci prezentovat spíš zkušenost svou a naprosté většiny spolutrpitelů, které jsem za život poznala. Další věc je ta, že silné léky se také nepředepisují jen tak z rozmaru - myslím, že typické vedlejší účinky jako snížené psychomotorické tempo a obrovská spavost rozhodně jsou dost přijatelná daň za to, že člověk je zbaven myšlenek, jestli bude lepší skočit z mostu nebo se pověsit. (: Jakkoli jsou to potíže jistě dost otravné, je to velký posun - ti psychiatři nám vážně nechtějí škodit, jen někdy není jiná možnost, než něco naprosto příšerného vyměnit za něco "pouze" hrozného. Ale to jsem už dost odbočila od původního tématu.

V současnosti mezi nejčastěji předepisovaná psychofarmaka patří antidepresiva a různé slabší typy sedativ a anxiolytik ( = léků proti úzkosti). Zkušenost mám se všemi třemi typy léčiv (s antidepresivy aktuální, se slabými sedativy a anxiolytiky asi 5 let nazpět), u všech tří typů jsem se přece jen trochu obávala, co se mnou udělají. S anxiolytiky / sedativy to dopadlo asi tak, že od doby přibližně ročního užívání anxiolytik / sedativ už téměř nevím, co úzkost je, což odstartovalo celkovou poměrně výraznou změnu v mém životě, vyplývající hlavně z toho, že se mi docela výrazně proměnila osobnost, v kladném smyslu - mám od té doby z věcí mnohem menší strach, takže jsem v nich odvážnější... a zatím se to většinou vyplatilo. :) A co se antidepresiv týče, tam už se o nějakém "zzeleninování mozku" nedá mluvit vůbec. Od doby, co je užívám, se mi ještě zrychlilo přemýšlení a dostávám lepší nápady - a to se odvažuji tvrdit, že jsem na tom s rychlostí a kvalitou nápadů nebyla zdaleka špatně ani před léčbou. ((:

Neodkládejte to, pokud máte psychické problémy. Samo od sebe to lepší prostě nebude (tak jako se samy od sebe nevyléčí "klasické" nemoci fyzické), a pokud vám první léky náhodou nesednou, psychiatr jistě udělá vše proto, aby vymyslel jinou léčbu, která už pro vás bude trefa do černého. U některých diagnóz včetně BAP se stává, že hledání toho správného řešení zabere trochu déle, ale v naprosté většině případů se dříve nebo později najde... a pak nejenže pacient je bez starých problémů plynoucích z jeho nemoci, ale dost často z léčby má i nějaké benefity, tak jako já. (: