sobota 3. října 2015

Nová životní etapa

Na úvod bych řekla něco k tomu, co se dělo v poslední době.

Musím říct, že jsem teď měla docela fajn období, cítím se asi nejzdravěji za opravdu dlouhé roky. Dokonalé to pořád není, občas to bez zřejmých důvodů jde na pár hodin nahoru nebo dolů, ale i tak dělám celkem velké pokroky. Zrovna minulou noc to bohužel šlo dolů docela zřetelně a drží se mě to doteď, tak se jen modlím, ať to zase během pár hodin odejde a nezahájím akademický rok těžkou depkou. Celý den myslím na ten obrázek vlevo, je to úplně perfektní popis mě :D - až na "crying every night", to je jedna z mála věcí, které se mi celý život úspěšně vyhýbají. :D Je to teď každopádně docela zvláštní - kdyby to byla klasická lehčí deprese, tak by šlo o něco, s čím člověk s BAP musí být smířený, a čemu jsem ostatně za poslední léta celkem přivykla... jenže tohle je lehčí deprese, ke které se mi ještě navíc šíleně klepou ruce, jako bych přes noc zestárla tak o 70 roků a záhadně se zkamarádila s Parkinsonem. Bylo by to pochopitelné, kdybych byla v úzkostném stavu, jenže já nejsem - neděje se mi jinak nic zvláštního, co bych jen tohle léto nezažila spoustu dnů, jen ty ruce jak v zemětřesení. No co, už mě asi nepřekvapí nic. (:

V pátek jsem znovu byla u svého psychiatra, čistě kvůli tomu, že jsem potřebovala nové léky, jelikož to ráno jsem si vzala poslední. Z těch mých návštěv doktora už se stává taková "rutina", že si prostě jen sednu do čekárny, pak v ordinaci odpovím na pár otázek, případně nějaké otázky položím ještě já, vezmu si léky a můžu odejít... prostě už je to taková součást života, ne něco, od čeho se obávám, co mám očekávat, a za to jsem hrozně ráda.

Co se mého současného já týče, musím říct, že mi moc nepřidává to, co se v poslední době děje kolem mě. Ale možná je to moje chyba, možná příliš žiju na růžovém obláčku, kde věřím, že člověk vůbec nemusí být sobecký zmrd, asi se docela dost mýlím, nebo tak něco. (:
Jak jsem už psala, někdo mi ukradl peněženku, měla jsem s tím spoustu strašně otravného lítání, samozřejmě to byla i určitá škoda finanční... tohle samo o sobě bych vlastně ani tolik neřešila, prostě si nějaký ubožáček nebyl schopen vydělat dostatek pěnez nějakou cestou hodnou nejinteligentnějšího živočišného druhu na zemi (: , ale co už mi vadí podstatně víc je fakt, že o peněženku nebo o celou tašku jsem za poslední dobu přišla nejenom já, ale ještě dalších několik lidí kolem mě.

Další věc je jedno dokola omílané téma poslední doby - uprchlíci, "sluníčka", "náckové" a další skupiny obyvatelstva... Podle mnoha současných Čechů (těch nejslušnějších, samozřejmě!) je to sice špatně, ale pokud být "sluníčko" znamená mít soucit s lidmi, kteří utíkají z válečné zóny do bezpečí za lepším životem, asi opravdu mileráda budu to "zasraný havloidní pravdoláskařský sluníčko". (: Je mi zle z toho, jaká zvěrstva se v Sýrii dějí, a je mi zle i z toho, kolik lidí si před tím zakrývá oči, a ještě ideálně klesnou tak hluboko pod hladinu jakékoli špetky lidskosti, že vyvolávají zmrtvýchvstání Hitlera. Mám docela strach, kam až tohle nakonec povede. Opravdu je povaha tolika lidí tak odporná? Někdy si říkám, že mezi tímhle vážně zoufale nechci žít...

To by k tomu, co mi probíhalo hlavou v poslední době, asi tak stačilo, a můžu už konečně přejít k tomu, co má souvislost s titulkem článku. (:

Přechod z gymnázia na vysokou školu je poměrně velká životní změna - obzvlášť když člověk jde studovat obor typu matematika, tak jako já. :D Už tak od svých patnácti jsem se neskutečně těšila na to, až to přijde, v maturitním ročníku už mi gymnaziální typ studia byl vyloženě na obtíž, pomaturitní prázdniny mě v podstatě přestaly bavit po dvou týdnech... ale i tak trochu zůstává ta obava, jak to budu zvládat. V tuhle chvíli každopádně je dobře, že už v pondělí mi začíná akademický rok, protože obzvlášť v poslední době jsem začala být na své poměry strašně líná, tak mě to aspoň "probere". Volného času budu mít asi minimum, protože nejenže na MFF není úplně jednoduché zvládnout už jen povinné předměty - já jsem si ještě k tomu zapsala tři nepovinné semináře z matematiky a angličtinu nejvyšší úrovně s rodilým mluvčím, plus chci nadále doučovat a zabývat se problémy Ústavu termomechaniky... Ale i tak vlastně myslím, že konečně přichází ten vysněný život, od kterého nebudu chtít mít prázdniny a dovolené. :)))