sobota 14. listopadu 2015

All I want for Christmas... aneb věda a víra.


K Vánocům nemám nijak velký vztah, jakkoli v mojí rodině vždycky probíhaly příjemně. Ten důvod je zaprvé v tom, že nemám vztah k samotné postavě Ježíše (a čím víc o tom čtu a přemýšlím, tím víc jsem si jistá, že pro sebe to zavrhuji), zato je mi poměrně blízký judaismus (ač k praktikující židovce mám pořádně daleko). A zadruhé jde samozřejmě i o to, že mi vadí, jak moc ten svátek je jen o byznysu a kolik stresu, peněz a času hraje roli v tom, aby mohl proběhnout jeden jediný večer, který vlastně má být o lásce k blízkým a o pohodě. Je tedy jasné, že hodně záleží na tom, jakou náturu mají lidé, se kterými člověk Vánoce tráví, v mnoha rodinách to opravdu je hlavně o lásce a pohodě - ale bohužel vánoční výzdobě v obchodech čtvrt roku dopředu a reklamám kam se podíváš je dost obtížné se vyhnout.

Rozhodně tedy nepatřím k těm, kteří by to moc prožívali, a už víc než měsíc dopředu chtěli vypisovat svoje vánoční přání (ostatně, přání mohu mít i kdykoli jindy než v období ke konci prosince). Jde jen o to, že v souvislosti s Vánoci mě dost zaujal a nastartoval mi spoustu dalších myšlenek jistý obrázek...

Jsem ta poslední, která by byla proti víře jako takové. To je jasné už z toho, že - jak jsem se zmínila - mám ráda judaismus, a vlastně se už léta zajímám o náboženství a obecněji filosofii a šíleně moc z toho mi dalo něco do života. Ani si to nedovedu představit jinak. Nejde jen o to, že mi tyhle obory prostě přijdou zajímavé - jejich základní znalost je také celkem samozřejmou součástí nějakého všeobecného přehledu o světě. Další věc víry u mě je ta, už celé roky nejím maso, a i to je založené čistě na osobní víře (stejně jako naprosto respektuji, že někdo v tom morální problém nevidí - vadí mi pouze ignoranství, takové to "nikdy jsem nad tím neuvažoval", popřípadě ještě hůř "nepřijde mi správné zabíjet zvířata, abych se mohl najíst, ale chutná mi to, takže nad svým názorem mávnu rukou LOL"). Dokonce mě k tomu tehdy definitivně přivedla konkrétně kniha o hinduismu. :) Nejsem prostě typický matfyzák, který by věřil jen tomu, co je vykazatelné, naopak u lidí neskutečně ráda vidím, když se zabývají věcmi, které v současnosti dokázat zdaleka nedovedeme a dost možná to nebude možné nikdy. A ostatně neznám moc lidí, u kterých bych si byla jistá, že se nikdy nemůžou dostat do situace, ve které si na Boha ještě rádi vzpomenou... Mezi lidmi prostě je naprosté minimum skutečných ateistů, minimum lidí tak neskutečně silných, že se i v sebehorší tragédii dovedou smířit s tím, že na všechno jsou úplně sami, odkázáni naprosté náhodnosti chodu světa. I ve vědeckých pracích mi jako to nejzajímavější obvykle přijde to, co je z pera lidí, kteří se zároveň zabývali náboženstvím a filosofií. Třeba Pascala nebo Keplera je prostě radost číst, vedle toho práce lidí, kteří se k náboženství stavěli tak, že šlo absolutně mimo ně, na mě dost často působí strašně suše, chladně... jako by práce psaná s vírou měla v sobě něco mnohem víc i přes to, že se její autor o nějakém Bohu v textu ani nezmíní.

Ačkoli se nehlásím k žádnému konkrétnímu náboženství, vždycky jsem věřila, že tu je ještě něco "víc" než ty fyzikální zákony. Věda a Bůh se v mých očích ani trochu nevylučují - respektive mohou, ale zdaleka nemusí. Zrovna židovsko-křesťanská představa stvoření světa v sedmi dnech nepatří mezi ty příliš šťastné, protože tomu odporuje hromada našich dnešních poznatků. Ale pokud člověk svoje náboženské představy porovnává vědeckými poznatky a usilovně se snaží najít něco, co by odpovídalo obojímu, co by na tom vlastně mělo být špatně? Podle mě se Bůh vlastně dá pojmout vědecky víc než dost - osobně mě vždycky neskonale fascinovala třeba pravděpodobnost. Na čem závisí to, že velmi pravděpodobná věc se třeba nestane, a že nesmírně málo pravděpodobná věc se stát může? Proč se daná věc stane zrovna v tu konkrétní chvíli na tom konkrétním místě tomu konkrétnímu člověku? Nad těmihle otázkami samozřejmě můžeme mávnout rukou s tím, že od toho, že se může stát i nepravděpobné nebo se nemusí stát velmi pravděpodobné, je to pouze pravděpodobnost, a že ty věci se tak dějí prostě proto, že se dějí. Můžeme se odvolávat i na determinismus. Ale myslím, že stejně tak špatná odpověď není ani to, že ve vesmíru je nějaká vyšší moc, která řídí to, v jakou chvíle je vhodné, aby se konkrétní událost stala.

A ostatně i ta věda je částečně o víře. Konkrétně mému studijnímu oboru, matematice, bývá vytýkáno, že dost možná je to jen lidský konstrukt, který prostě jen odpovídá tomu, jak to ve světě chodí, ale že matematika vlastně vůbec není skutečná. Něco na téhle výtce je - ano, člověk musí věřit tomu, že tenhle popis přírody je opravdu ten pravý, že to není jen konstrukt, který nějakou náhodou přírodě odpovídá. A netýká se to jen matematiky, ale úplně všech vědeckých odvětví.

Nicméně s obrázkem, který byl motivací tohohle článku, naprosto souhlasím. Věřit v něco je naprosto správné, ovšem jen do chvíle, než někdo přijde s přesným racionálním argumentem, proč to tak v žádném případě nemůže být. Když něco má jasné fyzikální vysvětlení, tak ne, není to boží zázrak - jakkoli to může být jev tak fascinující, až se může zdát skoro neskutečný, opravdu zázračný. Stejně tak příroda nezačne fungovat kompletně jinak a nezmění všechny svoje zákonitosti kvůli tomu, že by si to někdo strašně moc přál. Věřit v něco jen proto, že v to věřit chci, protože je mi to z nějakého důvodu příjemnější, i když realita tomu jasně odporuje, je podle mě jedna z nejstrašnějších věcí, jakých se člověk může dopouštět. A že se jí lidé dopouštějí dost hojně.

Žijeme ve světě, kde tisíce, možná i miliony lidí věří tomu, že vysoce toxické bělidlo oxid chloričitý je nějaký všelék, a potírají s ním svým vlastním malým dětem třeba ekzémy (pokud nevíte, o co jde, a zajímá vás to, zagooglete CDS - chlorine dioxide solution). Z hlediska chemických a biologických poznatků naší doby je samozřejmě naprostý nesmysl, že by něco takového mohlo být neškodné, natož prospěšné, a lidé z oboru se toho dost děsí, ale jsou lidé, kterým je bez šance to vysvětlit. Taková pseudomedicína by neměla mít místo v Evropě a USA 21. století, a přesto ho má. Ale aspoň že věda v drtivé většině případů zůstává stále stejně nestranná. Mám radost, že když si letos antivax hnutí zaplatilo výzkum souvislosti vakcín s autismem, závěr byl opět - už asi potisící - ten, že taková souvislost prostě a jednoduše neexistuje. Pravda je jen jedna, a i když se do rukou člověka opravdu zasvěceného vědě dostanou třeba všechny peníze světa, nikdy se nebude pokoušet ji měnit. Ta čistota vědeckého světa je nádherná.

Ale přesto - kdybych měla možnost položit jednu otázku mimozemšťanům, zeptám se, zda obyvatelé jejich planety jsou také tak nepřátelští k vědě alias objevování skutečnosti, jestli si svůj náhled na vesmír také tak moc utváří na základě toho, jaký by ho mít chtěli.